Nejznámější daní u nás je takzvaná daň z příjmu. Ta se vztahuje na každého, kdo vydělává ať jako zaměstnanec, nebo živnostník. Kdo ale ve své práci vydělává větší peníze, může se na něho vztahovat ještě jedno daňové zatížení. Jeho označení je solidární daň. Někdy se o ní mluví také jako o dani pro bohaté. Nejedná se tedy o zdanění každého občana, ale pouze toho, kdo svými příjmy přesáhne určitou, pevně stanovenou hranici.
Stejně jako klasická daň z příjmu, tak i solidární daň má aktuálně pevně danou výši. Ta je také uváděna v procentech. Konkrétní zaměstnanec, ale také živnostník tak nebude ze svého příjmu platit jenom obvyklých 15 procent daně z příjmu, ale čeká ho i platba solidární daně. Její výše je stanovena na pevných 7 procent. I tady dochází k tomu, že se její hodnota počítá z takzvané superhrubé mzdy. Ta vzniká ze mzdy hrubé tím způsobem, že u ní dojde k navýšení o odvody na sociální a také zdravotní pojištěné ze strany zaměstnavatele.
O tom, kdo solidární daně platit musí a kdo ne, rozhodují limity. Ty se mohou v průběhu času měnit, podle toho, jak dochází k úpravám jednotlivých zákonů. Pro rok 2019 aktuálně platí, že limit pro platbu solidární daně je 1 569 552 korun českých. Kdo si během roku vydělá více peněz, na toho se výše daně vztahuje. Kdo si vydělá méně, ten ji platit nemusí. Často tak dochází k situacím, že je pro řadu lidí výhodnější zůstat pod daným limitem, než ho mírně překročit a svou mzdu o 7 procent snížit.
Nutno dodat, že výše rozhodného příjmu se počítá i měsíčně. Pro rok 2019 je to suma 130 796 Kč. Pokud někdo v některém měsíci přesáhne svou mzdou danou sumu, je povinen solidární daň odvést. Jelikož však nedosáhl na celkový roční limit, má nárok požádat si o navrácení zaplacené daně.